Jak šel letošní trénink

Vendin článek mě inspiroval. Taky bych se měl trochu ohlédnout za tréninkovým rokem. I kdyby to nikdo nečetl, tak aspoň proto, abych si to párkrát přečetl já a neopakoval chyby, protože jsem jich udělal dost.

Listopad:

Začal HROBem, po kterým jsem byl klasicky mrtvej, takže jsem začal trénovat až další týden po Zakončení sezóny. Potom následovala super akce u Míši Omový, kde už jsem se tak nějak rozběhal a další víkend jsem si dal minisoustředění na chatě v Orlických.

Prosinec:

Tréninky v týdnu se ustálily, v HK se kolem Sosáka udělala super skupina a já jsem měl po delší době pocit, že zase fakt trénuju. Dost nepovedený kros Verandě vystřídala fajn tréninková akce na Pradědu. Povedly se vánoční sprinty a i silvestrovský pobyt v Jeseníkách šel podle plánu.

Leden:

Prosinec byl ještě dost unavenej, ale tady už to bylo fakt dobrý. Další hodně povedený sprint, soustředění s OKáčkem na lyžích, další víkend na chatě a na konci měsíce povedený pobyt v Rakousku. Po asi tak 2 letech jsem se konečně dostal do dobrý formy a zas tak moc to ani netrvalo.

Únor:

Další pobyt na chatě, potom super kros na 14km v Hradci. Vaskovo ZÁčko + LPU nočáky. Tady jsem na tom byl hodně dobře, bohužel zároveň asi nejlíp za celý rok a odtud se to začalo lámat. Na konci února měl bratránek svatbu, což byla super akce, ale bohužel jsem to odnesl nemocí. Druhý den zapíchnutý Brutus kros a pauza na 14 dní.

Březen:

V posteli jsem byl dlouho a taky to podle toho vypadalo. Chtěl jsem se z toho dostat opět na chatě a další týden už byl Jarní pohár, na který jsem se celou zimu moc těšil. Klasiku jsem si totálně protrpěl s pocitem, že něco není dobře a navíc mi úplně došlo, což jsem cítil celý další měsíc. Naopak štafety super a nakonec letošní nejlepší štafetový výkon. Další týden v pátek jsem byl na vyšetření u sportovního doktora. Zhubnul jsem, tuk už mi nezůstal žádný, takže výsledky měly jít hodně nahoru. Doktor byl dost překvapenej, že proti rokům, kdy jsem nic nedělal, šly hodně dolů. A já ještě o dost víc. Šel jsem na rozbory krve a doufal, že se něco najde, protože můj jídelníček není tak úplně podle pravidel. Nenašlo se bohužel nic.

Duben:

Velikonočko byla katastrofa. Byl jsem unavený a mapa mi taky nešla. Pozitivní bylo to, že závod na middlu i na klasice jsem vyhrál, ale ne o moc a musel jsem do toho dát úplně všechno. Tady už jsem si ale dal hodně jasný cíl. Až do MČR na sprintu a sprintových štafetách přestanu běhat vytrvalosti a chodit do lesa. A toho jsem se taky držel. S pár výjimkami, jako třeba štafety.

Květen:

Za měsíc a půl před sprintama jsem oběhal spoustu intervalů a dohromady 15 tréninků na sprintových mapách. Postupně jsem se dostal na fakt dobrý časy a začal si hodně věřit. Kilometrový úseky jsem chodil bez problému pod 3´/km, nakreslil si mapu ValMezu a těšil se. Pragovácký áčka jsem šel z plnýho tréninku, spíš jen pro účast, a nijak mě to nestresovalo.

V úterý před sprintem jsem šel poslední pořádný trénink (1km-0,5km-0,5km-1km). Poslední km jsem šel za 2:42. No a ve středu to přišlo. SCM výjezd v brutálním dešti a zimě. Už cestou tam to nebylo nic moc, protože jsem za den několikrát promoknul. Trať jsem jen proklusal a druhý den už měl teplotu přes 38. V pátek to nebylo o moc lepší a fakt jsem nevěděl, co mám dělat. Cpal jsem do sebe všechno, co se dalo, ale ještě v sobotu ráno jsem měl zimnici jako prase.

Dva ibalginy to tak nějak vyřešily, ale výkon byl stejně katastrofální. Po části na sídlišti jsem byl ještě třetí, ale nohy netáhly. A pak přišly na řadu ploty a chyby, a k tomu ještě špatná kontrola. Ale to už mi bylo upřímně jedno, o 12.místo mi tady nešlo. Naštěstí byly druhý den štafety a naštěstí jsem měl super tým, takže i když můj výkon nebyl opět nic moc, tak to na bronz stačilo.

Další víkend už to bylo lepší. Štafety v sobotu nic moc, ale na sprintu už to fyzicky šlo. Bohužel jsem udělal hodně chyb a hlavně si vyhodil kotník. Takže dalších 14 dní pauza.

Červen:

Běhání absolutně nula. Kotník bolel, školy bylo hodně. A hlavně, po parádní zimě se najednou všechno zhroutilo a chyběla mi motivace. MČR na middlu jsem šel absolutně z nuly, ale v sobotu překvapivě fyzicky super. V neděli už moc ne, ale nějak mě to ani netrápilo. Nominačky, který jsem si v zimě plánoval, neměly žádnej smysl.

Červenec:

MOF soustředění a odjezd na měsíc do Švédska. A najednou to zase šlo. Napsal jsem si plán, za první týden jsem se rozběhal, a potom už do toho šel naplno. Běhal jsem často dvoufáze, v lese i na asfaltu, bavilo mě to a hlavně mi to zase začalo běhat. Pomohla mi určitě i pauza bez závodů a hodně jsem se na na těšil.

Srpen:

Výlet do Chorvatska - nejdřív s rodinou, kde jsem si skvěle zazávodil, potom s Lejzcek OK, kde jsem se skvěle odreagoval. A potom už trénink mohl pokračovat. 4 dny v Orlických, 3 dny v Krkonoších - spousta kilometrů i nastoupaných metrů. Forma vydržela i na Jesenickém půlmaratonu, kde se mi běželo moc pěkně a vyhrál jsem.

Bohužel jsem to úplně nezregeneroval a na soustředění v Šaštíně to bylo peklo, ale to nemuselo být tak úplně špatně.

Září:

Špatný výkony na ČP mi moc radost neudělaly, ale cíle na podzim byly jiný (MČR, MČR, MČR), a na ty jsem si věřil.

Po nic moc sprintu na akádě to ale šlo do háje všechno. Začal jsem se realizovat v jiným sportu a i tady moje forma stoupala. Vypil jsem toho dost, dostal přes držku, takže podle toho vypadaly i štafety. Možná lehký otřes mozku a každopádně hodně těžká kocovina udělaly svoje a běhal jsem totální kanál. To bylo první varování (a napomenutí od povolaných, kterýho jsem si vážil). Plán mi začal psát Sosák a já jsem vypadnul na chatu, daleko od všeho nezdravýho. Moc dlouho jsem tam bohužel nevydržel a trénink v kombinaci s pitím přinášel hodně proměnlivý výkony. Jedna věc ale byla pořád stejná, dělal jsem šílený množství chyb a nedokázal se koncentrovat. Na klasiku jsem asi ani neměl jezdit. Fakt jsem se snažil, ale fakt to nešlo. A nedělní chuť dobíhat B-finále nebyla žádná.

Říjen:

Šílená životospráva a nálož vrstevnic bohužel přinesla další komplikaci - totálně kouslý stehna. Toho jsem se nezbavil za celý týden. Fajn společenská akce u Panchyho v Trutnově a výběh na Sněžku to taky úplně nevylepšil. A tady už přišla fakt zoufalost. Nasadil jsem týdenní plán, který asi hodně lidí pobavil, ale mě každopádně zachránil. Celý jsem ho splnil a v úterý už se mi na dráze běželo moc pěkně, asi tak po měsíci.

Blbý bylo, že jsem byl neskutečně nervózní. Rozhodně jako ještě nikdy. Snažil jsem se drtit Sosákovy a Ňufovy tratě (za což jim ještě jednou děkuju), ale moc to nepomohlo. Spánek před závodem taky nic moc, ale nějak to dopadlo. Moje výkony nebyly ani bezchybný ani super, ale po tom, co jsem předváděl celý podzim, to byl pro mě skoro zázrak. Dlouho se mi tak neulevilo a upřímně řečeno, byl jsem na sebe i docela pyšný, že jsem to tak nějak ustál.

No, poslední položku plánu (párty) jsem ustál ještě líp, akorát se protáhla na další tři týdny.

Na konci měsíce tomu pomohly i dvě super akce. Nejdřív s hradečákama v Krkonoších, a potom s klasickým mixem na Zamyšlení v Jeseníkách.

A tady to končí. Do zakončení si nedám ani pivo, protože už toho bylo fakt moc. A moc děkuju lidem, co jim na mně záleží, a snažili se mi to naznačit. Už jsem to pochopil ;)

Trénovat bohužel nezačínám. Už třetí den ležím v posteli a nemůžu ani mluvit. Ale začnu co nejdřív a budu se snažit. Mimochodem, za loňský rok jsem měl i přes všechny výpadky o 1200km víc než loni.