úterý 29. března 2016

Jarní trápení a Velikonoční naděje

Moc jsem tréninku nedal, to uznávám. Ale to už jsem v minulosti párkrát zažil, a potom to stejně nějak šlo. Takže tak nějak jsem si představoval i letošní Jarní pohár. V pátek jsem roznesl nočák a vrátil se do práce, odkud jsem se vrátil o půlnoci. Ráno jsem čekal první úsek štafet, jako první důležitý závod, kde sice něco ztratím, ale bude to v kontaktu. No a nestalo se. Na mapový start to ještě bylo v pořádku, ale už od jedničky jsem tušil, že to dobrý nebude.



Postupně jsem se propadal a nebyl jsem schopný akceptovat tempo dalších borců. Naštěstí jsem šel bez chyb, takže ještě na průběhu to bylo docela v pohodě. Ale potom se to zlomilo úplně. Na posledních dvou kilometrech jsem dostal čtyři minuty na běhu a předával jsem na pěkném 31.místě. Štafetu jsem zabil a jen díky skvělým výkonům kluků jsme doběhli na 4. místě. Ale asi nikdy jsem v závodě netrpěl tolik, jako tady. Ne, před závodem jsem nechlastal, ale za poslední měsíc jsem toho moc nenaspal a asi se to nasčítalo. A ano, v sobotu večer jsem chlastal a nedělní roznášení bylo fakt za trest, ale přežil jsem.
Potom jsem se už jen moc těšil na Velikonoční soustředění. Ve čtvrtek jsem dostal volno, vyspal se, nakoupil sudy a těšil se ještě víc. Tradiční akce, tradičně velká účast (120 lidí), tradiční tréninková nálož, tradiční složení pokoje (já, Karim, Mülleros a Šába), tradičně jsme si srazili postele na jedno velký letiště a swingers párty mohla začít.
Sudá-lichá se Zelím byl jen začátek. Oba jsme udělali nějakou tu chybku, ale byl to jen takový klasický první trénink v hodně volném tempu. Odpoledne jsem chtěl jít taky úplně volně, ale hlavně čistě, což se dost silně nepovedlo. Výmluvy hledat nebudu, asi jsem retardovanej. Švédky, který šly pěšky, jsem předbíhal čtyřikrát (a na tempu jsem si v těch chvílích samozřejmě dal záležet).
V sobotu dopoledne přišel skoro vrchol soustřeďka. Mistrovství OK 99 na klasice, které jsem loni vyhrál. Jenže letos přijel i Ňuf s Juniorem, a k tomu několik elitních Švédů, takže šance na obhajobu se výrazně zmenšily. Tím spíš, že ve srovnání s loňskem, jsem přes zimu prakticky nic nedělal. Nicméně jsem tomu chtěl dát všechno, a to se mi vymstilo hned na jedničku. Do mapy jsem moc nekoukal a takhle šílenou chybu jsem neudělal už hodně dlouho. Tam jsem to chtěl zabalit, ale říkal jsem si, že doběhnout to nějak musím. Kolem pětky se mi vrátila chuť závodit, a potom už jsem se zase snažil. Nebyla to žádná životní forma, chyby taky byly, ale měl jsem z toho vážně radost, protože do cíle jsem sprintoval, nedošlo mi a hlavně jsem zase našel takový ten závodní pocit.
Vrchol soustředění přišel odpoledne, kdy jsem pořádal další kolo Hradecké pivní ligy.


Roznašeči se našli, organizátoři na místě taky (díky, dorostenci!). Našli se i fanoušci z HK a Pardubic, kterých bylo fakt dost. A hlavně se našlo osm závodících štafet, z toho i dvě dámský! KTN team se od začátku držel na čele, které jsme si hlídali celý závod. Zásadní zádrhel přišel až na posledním pivu na průběhu, kde si s ním Karim nepotykal, takže jsme si vykoledovali slušnou ztrátu, a k tomu dvě minuty penalizaci. Ale stejně si myslím, že mu do piva kluci z MOF přimíchali vodku, jinak by se to nestalo. I tak na svém posledním běžeckém úseku předvedl heroický výkon, takže jsem na poslední úsek vybíhal kousek za Panchym. Chyby byly velký, ale forma skoro životní, takže jsem doběhl pro první místo (bez penalizace a bez toho, že Panchy věděl, jaký má náskok). Nevadí, potenciál tam očividně je!
V sobotu jsme měli závod na middlu, ale stala se smutná věc. Cestou na jedničku jsem si vyhodil kotník, takže jsem šel zpátky na start, odstartoval zbytek lidí a myslel si, že pro mě soustředění skončilo. Odpoledne jsem si jen pěšky obešel jeden okruh.
Večerní/noční/ranní fáze byla ale tak výživná, že mě docela vyléčila.
V pondělí jsem tedy (po opravení záchodu (díky, Mülleros) a vytření sprchy) mohl vyrazit na tradiční štafety. Vyfasoval jsem do štafety jednu malou holčičku a jednoho velkýho Šabyho. Bohužel jsem ale taky vyfasoval tři úseky. Hned ten první byl nejzajímavější. Startovali jsme hromadně a SI krabička byla jen jedna. S pokynem, že máme dát přednost těm pár holkám, co s námi šly, to dopadlo podle očekávání. Alda vystartoval první, Juniorovi někdo zlomil čip a já jsem startoval jako asi pátý od konce. Tudíž to byla fakt brutální kuřba, kde jsem místy průměr mačkal hluboko pod 3´/km. Důležitý ale je, že to šlo nad očekávání dobře. Finišoval jsem třetí za Ňufem a jedním Švédo/Litevcem, který měl v lese očividně trochu jiný tempo, než zbytek lidí. Tím jsem si svůj plán splnil a další dva úseky byly mnohem klidnější. Pořád jsem se dost snažil, ale stačilo to jen na druhý místo (s tím, že přede mnou startující Zuzka si udělala něco s kotníkem).



No a tím soustředění skončilo a my jsme mohli vyrazit na dlouhou cestu domů. Celá akce předčila moje očekávání. Po dlouhý době jsem to bral jen jako dovolenou a odreagování, ale nakonec jsem zjistil, že asi pořád dokážu závodit a asi to ještě zkusím. Po dnešním výklusu to vypadá, že kotník přežil, takže možná začnu i trénovat. A hlavně, byla to další super společenská akce a už se moc těším na další takovou!

úterý 15. března 2016

Změna je život....

Už pár let jsem měl pocit, že nedělám nic, co by mělo smysl. Moc příjemný to není - chybí motivace, chuť něco dělat atd. Jasně, běhání je fajn, ale je to prostě zábava. Škola pro mě už dlouho fajn není a zábava už vůbec ne. Tak nějak smysl má moje práce pro oddíl. To k něčemu je, ale já z toho prakticky nic nemám, a že by to někdo nějak moc oceňoval, to se taky říct nedá.
No a protože už nejsem nejmladší, začal jsem si hledat práci. Variant bylo několik, ale žádná mě nijak moc nelákala. Až jsem se souhrou náhod dostal k jedný, která mě lákala dost. Bráchův spolužák ze základky rozjel podnikání, začalo se mu dařit, a teď někoho hledal jako náhradu za jinýho kolegu. S bráchou se vraceli z nějaký povedený akce k nám domů, kde padla láhev vodky, my jsme si plácli, a tak jsem se dostal do Matiky pro spolužáky :-)
O projektu se můžete něco dozvědět třeba tady. Je to prostě tak, že píšeme učebnice matematiky trochu jiným způsobem. Asi to většina lidí ze školy zná. Učebnice matematiky jsou prakticky sbírky příkladů, které už tak třicet let neprošly žádnou inovací. Když člověku ujede vlak, nebo chybí, učebnice mu nijak nepomůže. Jasně, učebnice má být hlavně pomůcka pro učitele. Ale upřímně řečeno (a říkal jsem to vždycky), většina učitelů podle mě učit neumí. To, že je někdo šikovný na matematiku, nebo ho baví zeměpis, ještě neznamená, že to umí někoho naučit. To ani nemluvím o případech, který jdou na peďák proto, že prostě nevědí kam mají jít. Myslím, že jste všichni za svá studia zažili podobné lidi….
Takže zpátky - když mi ujede vlak, nebo je někdo na matematiku tak blbej jako já, tak mu nezbývá, než si najít doučování, nebo spoléhat na to, že za něj písemky napíšou spolužáci (díky, Chmelis!).
Kluky tedy napadlo, že napíšou učebnici tak, aby se podle ní lidi mohli učit. A to taky udělali. Napsali knížku, sehnali peníze, vytiskli ji, sehnali kanceláře, učebnice vyprodali. No a teď nás najednou v kancelářích sedí devět a další lidi pracujou jako brigádníci. Čekáme na dotisk prvního dílu, pracujeme na zbývajících třech dílech, připravujeme překlady do angličtiny, slovenštiny, němčiny….No a taky se chystáme na učebnice fyziky a chemie.
Jak jsem psal, na tyhle tři předměty jsem byl vždycky hvězda a celých osm let na gymplu jsem čekal, až z jednoho z nich propadnu. Já tedy učebnice nepíšu :-) Starám se o jejich prodej. Přijímám a vyřizuju objednávky, odpovídám na dotazy, navrhuji nový eshop, hledám nejlevnější dopravu, obálky, tiskárny, připravuju výstupy a plány do budoucna, chodím po schůzkách. Není nás ale moc, takže to máme všichni hodně pestrý a snažíme se, aby všechno dohromady fungovalo.
Musím říct, že zatím mě to opravdu baví. Nápad to byl skvělej a očividně funguje. V našem kolektivu jsem nejstarší, takže máme super partu a do práce se těším. Sám jsem moc zvědavý na to, jak dokážeme reagovat na hodně rychlý růst, který znamená spoustu výzev a změn. Ale zároveň taky znamená radost z práce a pozitivní náladu mezi lidmi.
Pracuju na plný úvazek a zatím jsem úplně hotovej, takže trénování je na druhý koleji, ale časem si doufám zvyknu a půjde to kombinovat dobře.
Jediná věc, která mě hrozně negativně překvapila, jsou reakce učitelů. Pravda, tak nějak jsme řekli, že studenty matematiku naučíme líp než oni. Z tohohle pohledu negativní reakce chápu. Zajímavý ale je, že spousta ředitelů a učitelů, kteří jsou “kapacity”, nás podporují, zatímco ty mladí jsou většinou už tak nějak z principu proti a jdou proti nám dost tvrdě. “Studenti přece nemůžou napsat učebnici, to je naše práce”.
Důležitý je, že reakce studentů a rodičů jsou výborný, takže budeme čekat, jestli to dojde i učitelům, nebo ješitnost zvítězí :-)

Jakub Kamenický / vedoucí online prodeje
j.kamenicky@ucebnicematiky.cz / +420 603 528 484
matika pro spolužáky
Československé armády 449500 03 Hradec Králové