A tak jsem to zkusil. Konkurz jsem sice nestihl, protože jsem byl na MČR na klasice a stejně by mě v tom stavu po příjezdu asi vidět nechtěli, ale napsal jsem mail, poslal míry, a vzali mě. Čekal jsem, že kromě předpokládaného snadného přivýdělku, zažiju něco novýho a třeba i poznám nějaký zajímavý lidi.
Trochu čára přes rozpočet byla pondělní kostýmová zkouška. Po nedělních oslavách jsem se na to moc necítil, ale nějak to dopadlo a dostal jsem roli řadového židovského občana v ghettu.
Nástup jsem měl určený ve čtvrtek, a do tý doby jsem poctivě pokračoval v oslavách. Zakončil jsem to s Ňufem a Kačenou na den Bernarda, když mi přišla SMS, že mám být ve čtvrtek 5:30 ráno na nádraží (pro mě cca 30 minut cesta).
Den první: Vstávání hrozný, cesta taky. Potom už to šlo jasně: kostymérna, make-up, čekání, odjezd na plac. A tam jsem čekal, že budu většinou jen čekat v teple a občas se připletu do nějaký davový scény. A to byl hodně velký omyl! Celý natáčecí den trval 16 hodin a jediný pauzy byly snídaně (10 minut), oběd (15´), večeře (10´) a tři 5minutový pauzy na čaj. Jinak jsme jen točili a točili. Záběry pořád stejný, kostým příšernej (táhlo mi na záda), zima, déšť. Pro mě osobně to bylo fakt peklo. Ale pozitiva bych našel taky. Tak nějak jsem si najednou dokázal představit, jak se Židi cítili. Málo oblečení (bez membrány), málo jídla, strašná zima, pořád na ně někdo křičel, bez střechy nad hlavou.....No, v 7 večer jsme konečně skončili. Totálně zmrzlý, promočený a všichni toho očividně měli plný zuby. Potom zase vystát frontu v kostymérně, převlíknout se a jet domů.
V busu jsem upadnul do těžký deprese a fakt jsem se na to chtěl další den vykašlat. Ale říkal jsem si, že tohle prostě zabalit nesmím! Podpořila mě v tom SMS o času srazu na další den: 4:00
Den druhý: Dvě a půl hodiny spánku tak úplně nestačily. V busu jsem přemýšlel, kde seženu nějakou flašku, abych ten den nějak přežil. Nic mě nenapadlo.....
Po příjezdu se ale všechno změnilo. Na místě bylo pro tento den nejvíc lidí, asi 450 komparzistů. Z nich bylo asi 5 nasazeno na epizodní role. S jedním z nich ale nebyli moc spokojení, a tak hledali někoho novýho. Prošli všechny a vybrali 5 lidí, který vzali před hlavní produkci. Byl jsem mezi nima, a co víc, vybrali si mě!
Zjistil jsem, že tento den mám jen jednu scénu, jíst nebudu s komparzem, ale se štábem, budu mít víc než dvojnásobný plat a budu pěkně v teple, než si pro mě přijdou.
Luxus! A potom přišlo vybírání novýho kostýmu (cca 1 hodina), úprava kostýmu (cca hodina), stříhání, make-up, další stříhání, další make-up. A pak už jsem jenom čekal. Po zkušenosti z předešlýho dne jsem si bohužel nevzal knížku, počítač ani nabíječku na telefon. Nakonec jsem čekal nekonečných 14 hodin, než přišel šéf a řekl mi, že dneska už se na mě řada nedostane. Paráda, to se vyplatilo. Ale peníze dostanu, jsem suchej, najedenej, takže asi ok. Příjezd domů ve 21:30 a příští den
odjezd ve 4:30.
Den třetí: Tři hodiny spánku opět nic moc. Na place už bylo tentokrát jen asi 70 komparzistů, který už jsem celkem znal, a už jen jedna epizodní role - já.
Klasický kolečko s kostýmama atd, a šlo se na věc. Teda, spíš oni šli na věc. Já jsem zase jen seděl. Podle výrazů ostatních, když se z tý kosy vraceli a zase do ní odcházeli, jsem byl jednoznačně nejoblíbenější člověk na místě. Ale ono to zas tak super taky nebylo. Čas utíká fakt pomalu, úplný teplo mi taky nebylo a strašně jsem se nudil. Jen jsem do sebe klopil jedno kafe za druhým a přemýšlel. A to nikdy není dobrý.
No a na závěr dne to přišlo. Vytáhli si mě. Ten den už asi potřetí upravili, a představili mi moji scénu. Nevypadalo to moc náročně. Problém byl v tom, že jsem v ní figuroval s jediným hercem (kromě komparzu), a to s představitelem Nikiho Laudy z Rivalů. Nervózní jsem byl jako prase, ale s Nikim jsem se pozdravil, scéna trvala asi 10 vteřin, natočená byla během 20 minut, a já jsem mohl jet domů.
Už dlouho jsem nebyl tak rád, že něco skončilo. Bylo to neskutečně dlouhý. Za tři dny jsem napracoval 47 hodin a spal jsem 10 hodin. To moc zdravý není. S tím se ale taky váže moje největší překvapení. Lidi od štábu byli neuvěřitelný. Byli tam stejně dlouho jako já, spali stejně dlo
uho jako já. Jenže museli organizovat stovky lidí, takže jeli totálně na 100%. Jasně, občas byli trochu nepříjemný (k tomu se dostanu níže), ale jinak byli naprosto neuvěřitelně pozitivní a měli to
pod kontrolou. Myslel jsem si, že v tomhle ohledu (nespaní a nejedení), na mě má málokdo, ale očividně jsem se hodně spletl.
Další věc, která mě překvapila, byla pečlivost. Každá scéna se točila mnohokrát, i když to znamenalo organizování stovek lidí. Každý z těch mnoha lidí prošel make-upem a velmi pečlivým výběrem kostýmu. Fakt by mě zajímalo, jestli si toho v kině někdo všimne. Mimochodem, když jsem dostal roli, tak jsem tam strávil asi tak 20krát víc času, než běžný komparz. Z toho mi tak polovinu doby stříhali a upravovali vlasy. A to všechno proto, aby mi 10 minut před scénou dali čepici, takže to bylo úplně k ničemu.
No a teď k těm lidem a seznamování. Cizí lidi moc rád nemám, nerad se s nima seznamuju a bavím, ale pro tuhle akci jsem si řekl, že to zkusím. No, už cestou na kostýmovou zkoušku mi byla jasná jedna věc: takovou koncentraci exotů na jednom místě jsem ještě nezažil. Většina lidí se celou cestu bavila o tom, jak málo platí, jak se budou řešit přesčasy atd.
Ok, po družstvech jsem nebyl moc ve formě, takže jsem si vzal sluchátka do uší, placatku do ruky a řekl si, že tomu dám šanci až ve čtvrtek.
Nebylo to lepší. Pití už jsem bohužel neměl žádný a lidi se nezměnili, akorát jich bylo víc. A to v několika kategoriích.
1) Studenti: Bylo jich celkem dost a většina z nich byla v pohodě, bohužel v celkových počtech pořád jasná menšina.
2) Důchodci: Taky dost, bohužel většina už senilní, takže zejména štáb z toho byl dost nervózní.
3) Sociálně slabí: Na těch bylo vidět, že jsou rádi i za to, že dostanou jídlo. Tohle pochopit dokážu, ale k seznamování mě to upřímně nemotivuje. Mimochodem, nechyběli lidi bez prstů atd....
4) Mentálně slabí: Lidí, kteří měli očividně nějaký problém, bylo taky dost. A opět obdivuju štáb, že s nimi dokázal pracovat.
5) Úchylové: Specifická skupina. Jasná menšina, ale vidět byla dost. Chlapi od 30 do 60 let. Mluvili na každou mladou holku a taky se s nima museli fotit.
6) Kreténi: Stejně jako výše, většina jich nebyla, ale vidět a slyšet byli dost. Na první pohled hloupí, arogantní a nepříjemný. Od diskuzí o platu to postupně přešlo k politice (střílení Kalouska, Zemana, Babiše, Bushe, Merkelové), a potom samozřejmě ke kritizování produkce a štábu. Platí špatně, jídlo špatný, organizace příšerná, neumí přemýšlet.....No, dlouho jsem se držel. Měl jsem v živé paměti, že přes držku už jsem před měsícem dostal. Nicméně v sobotu už mi prostě ruply nervy a reagoval jsem. Člověk, který má pocit, že umí dělat všechno nejlíp a ostatní jsou debilové, ale zároveň si v 50 letech přivydělává komparzem a jinak je popelář, by měl podle mě držet hubu a být si vědom toho, že jeho schopnosti jsou očividně dost omezený. Takže jsem to řekl a připravil se na nejhorší, protože takových kolem mě bylo poměrně dost. Překvapivě se nestalo vůbec nic a naopak už bylo ticho. Takže třeba nejsou zas tak hloupí???
No, prostě kamaráda na celý život jsem tam nenašel. Lidi ze štábu ale byli super. Když měli zrovna pár minut volno, tak jsem se s nima v pohodě bavil a musel jsem obdivovat, že mají s takovou bandou debilů trpělivost.
Zkušenost to byla velmi zajímavá a až bude film v kině, tak na něj asi i zajdu. Takhle vyřízenej jsem ale ještě nikdy nebyl. Herec ze mě prostě nebude....
Žádné komentáře:
Okomentovat