Letošní podzim měl cíl úplně jasný. Z loňských družstev jsme obhajovali stříbro, a k tomu ještě štafety.
Tam jsme měli na úspěch určitě i loni, ale nevyšlo to, a to hlavně kvůli mému tragickému výkonu na prvním úseku. A měl jsem hodně o čem přemýšlet. Loni jsem byl celý podzim v pohodě, běhalo se mi dobře a na závody jsem se fakt těšil. Letos jsem na tom byl tragicky. Nešla mi ani mapa, ani běh.
Žaludek jsem měl sevřený nervozitou už týden před závodem. Ale zároveň jsem věděl, že mám ze zimy a jara docela slušně naběháno a mohlo by to ještě jít.
A tak jsem se uchýlil k naprostému zoufalství a napsal si týdenní plán.
Alkoholová dieta docela rychle zabrala a přísun jídla aspoň 3krát denně to ještě podpořil. Takže už v úterý na dráze jsem se cítil líp, než za celý poslední měsíc.
Páteční klusání mě v tom jen utvrdilo, i když nervozita se pořád zvyšovala. Ale dal jsem si dvě piva, dva panáky a dokonce i usnul.
Sobotní mapa. Na mapový start jsem to podle domluvy napálil, a potom už si to jen hlídal na čele. Až do osmý kontroly, kde začaly problémy. Jedna chyba, stahování, další chyba, stahování....Chyb bylo
moc, ale naštěstí jsem ani jednou nezazmatkoval úplně a nohy táhly parádně, takže jsem se vždycky dotáhl na dohled týmům, které byly pro nás důležité.
Po doběhu jsem byl na sebe dost naštvanej, takhle jsem běžet nechtěl, ale zároveň mě překvapilo, že jsem dostal jen dvě minuty a začal jsem věřit.
Po výklusu už jsem mohl sledovat božský výkon Ňufa. Ten toho pro tým udělal hodně už v týdnu, a teď i ve chvíli, kdy to bylo nejdůležitější. Náskok tří minut bych ale fakt nečekal. Když vybíhal Junior, už jsem ani moc nervózní nebyl. Běhám s ním štafety odmala a věřil jsem, že tohle už nepustí. Nakonec to bylo trochu napínavější, ale udržel nervy na uzdě a mohli jsme si vychutnat společný doběh. Paráda!
Pocity byly skvělý. Měl jsem chuť dát si pár piv a panáků a nic víc neřešit. Jenže nás čekal ještě další den a nějaká zodpovědnost ve mně ještě zůstala.
Takže jídlo, klusání, protahování, dvě piva na usnutí a ráno zase do dresu.
Družstva mají tu výhodu, že člověk fakt nemusí řešit motivaci. Ta přijde po startu prvních úseků okamžitě sama. Nedělní mapa. Panchy super, Dádule taky. Já jsem vybíhal s Márou Cahlem a tušil jsem, že rychlost si budu muset určovat sám. Šel jsem tak, abych šel bez chyb, což se relativně podařilo. Jedna chybička v dohledávce a jedno naběhnutí na Márovu farstu. Ale docela rychle jsem ho zase stáhnul, takže na průběhu závodu by se asi nic nezměnilo. Super běžecký výkon ze soboty nahradil asi nejlepší mapový výkon za celou sezónu, takže jsem musel být spokojený. Na klusání jsem se vykašlal a konečně šel na ty panáky a svařáky. Topča paráda, Ňuf je fakt blázen, Denisa super a zase jsme byli ve hře o medaili. Na první dvě místa daleko a na třetím místě docela slušný náskok. Junior šel výborně, a tak jsme si na krk mohli pověsit další placku.
Cesta byla tradičně skvělá a tradičně bych ji potřeboval trochu připomenout, ale společnýma silama se nám to ráno aspoň trochu podařilo.
V rámci možností jsem pro letošní štafety a družstva udělal vše, co jsem udělat mohl, takže bych měl svědomí čistý, i kdyby se nezadařilo. Ale zadařilo se parádně a já za to svým spoluběžcům a spoluběžkyním ještě jednou mockrát děkuji!
Žádné komentáře:
Okomentovat