Kamenda: Změna je život....

Už pár let jsem měl pocit, že nedělám nic, co by mělo smysl. Moc příjemný to není - chybí motivace, chuť něco dělat atd. Jasně, běhání je fajn, ale je to prostě zábava. Škola pro mě už dlouho fajn není a zábava už vůbec ne. Tak nějak smysl má moje práce pro oddíl. To k něčemu je, ale já z toho prakticky nic nemám, a že by to někdo nějak moc oceňoval, to se taky říct nedá.

No a protože už nejsem nejmladší, začal jsem si hledat práci. Variant bylo několik, ale žádná mě nijak moc nelákala. Až jsem se souhrou náhod dostal k jedný, která mě lákala dost. Bráchův spolužák ze základky rozjel podnikání, začalo se mu dařit, a teď někoho hledal jako náhradu za jinýho kolegu. S bráchou se vraceli z nějaký povedený akce k nám domů, kde padla láhev vodky, my jsme si plácli, a tak jsem se dostal do Matiky pro spolužáky :-)

O projektu se můžete něco dozvědět třeba tady. Je to prostě tak, že píšeme učebnice matematiky trochu jiným způsobem. Asi to většina lidí ze školy zná. Učebnice matematiky jsou prakticky sbírky příkladů, které už tak třicet let neprošly žádnou inovací. Když člověku ujede vlak, nebo chybí, učebnice mu nijak nepomůže. Jasně, učebnice má být hlavně pomůcka pro učitele. Ale upřímně řečeno (a říkal jsem to vždycky), většina učitelů podle mě učit neumí. To, že je někdo šikovný na matematiku, nebo ho baví zeměpis, ještě neznamená, že to umí někoho naučit. To ani nemluvím o případech, který jdou na peďák proto, že prostě nevědí kam mají jít. Myslím, že jste všichni za svá studia zažili podobné lidi….

Takže zpátky - když mi ujede vlak, nebo je někdo na matematiku tak blbej jako já, tak mu nezbývá, než si najít doučování, nebo spoléhat na to, že za něj písemky napíšou spolužáci (díky, Chmelis!).

Kluky tedy napadlo, že napíšou učebnici tak, aby se podle ní lidi mohli učit. A to taky udělali. Napsali knížku, sehnali peníze, vytiskli ji, sehnali kanceláře, učebnice vyprodali. No a teď nás najednou v kancelářích sedí devět a další lidi pracujou jako brigádníci. Čekáme na dotisk prvního dílu, pracujeme na zbývajících třech dílech, připravujeme překlady do angličtiny, slovenštiny, němčiny….No a taky se chystáme na učebnice fyziky a chemie.

Jak jsem psal, na tyhle tři předměty jsem byl vždycky hvězda a celých osm let na gymplu jsem čekal, až z jednoho z nich propadnu. Já tedy učebnice nepíšu :-) Starám se o jejich prodej. Přijímám a vyřizuju objednávky, odpovídám na dotazy, navrhuji nový eshop, hledám nejlevnější dopravu, obálky, tiskárny, připravuju výstupy a plány do budoucna, chodím po schůzkách. Není nás ale moc, takže to máme všichni hodně pestrý a snažíme se, aby všechno dohromady fungovalo.

Musím říct, že zatím mě to opravdu baví. Nápad to byl skvělej a očividně funguje. V našem kolektivu jsem nejstarší, takže máme super partu a do práce se těším. Sám jsem moc zvědavý na to, jak dokážeme reagovat na hodně rychlý růst, který znamená spoustu výzev a změn. Ale zároveň taky znamená radost z práce a pozitivní náladu mezi lidmi.

Pracuju na plný úvazek a zatím jsem úplně hotovej, takže trénování je na druhý koleji, ale časem si doufám zvyknu a půjde to kombinovat dobře.

Jediná věc, která mě hrozně negativně překvapila, jsou reakce učitelů. Pravda, tak nějak jsme řekli, že studenty matematiku naučíme líp než oni. Z tohohle pohledu negativní reakce chápu. Zajímavý ale je, že spousta ředitelů a učitelů, kteří jsou “kapacity”, nás podporují, zatímco ty mladí jsou většinou už tak nějak z principu proti a jdou proti nám dost tvrdě. “Studenti přece nemůžou napsat učebnici, to je naše práce”.

Důležitý je, že reakce studentů a rodičů jsou výborný, takže budeme čekat, jestli to dojde i učitelům, nebo ješitnost zvítězí :-)