Jarní sezóna snů

Už dlouho jsem nepsal. Teda, píšu skoro celý dny, takže když přijdu výjimečně domů, tak je psaní to poslední, na co bych měl náladu...Rozhodně ale nemůžu říct, že by se nic nedělo.

V posledním článku jsem si liboval, jak jsem se na Velikonočku pěkně rozběhal a že možná začnu zase trénovat. No, nezačal. A moc závodů jsem taky nenavštívil.

Trutnovský áčka byly jedny z mála a dokončil jsem je se skvělou bilancí. Propadák na klasice v céčkách (po třech letech jsem nešel elitu) a disk na middlu (už jsem šel elitu). Víkend zachránilo jen vítězství v sobotním pivním závodě.

Překvapivě jsem se nominoval na MČR ve sprintu, tak jsem to chtěl aspoň zkusit. Bez úspěchu - zaspal jsem. Nicméně jsem měl v práci velmi rušné období, takže se víkend v kanclu docela hodil.

Potom jsem měl běžet áčka při ME. A překvapivě jsem zaspal. Tentokrát jsem se ale vydal na vlastní pěst linkovou dopravou přes všechny prdele na východ od HK. Nakonec jsem po pěti hodinách dorazil na shromaždiště, dosprintoval na start, pokazil jedničku, naštval se, na trojku si vyhodil kotník a závodní víkend skončil.

Potom byly štafety a sprint. V sobotu jsem finiš béčka nějak ustál, ale následně jsem sprint totálně zasekal. V neděli jsem vytáhl další super výkon a ode všech dostal přes 20 minut, protože mi totálně došlo.

MČR na middlu jsem pustil, místo toho jsem jel na super firemní akci, toho nelituju!

A potom přišel poslední hřebíček do rakve. Na ½ maratonu na Lipně jsem uběhl 3km a vrátil se zpátky na start.

Prostě žádná velká hitparáda, ale byly tam i pozitivní sportovně společenské momenty.

Vrchol jara byl Vltava run s BTčkem. Forma nic moc, ale na asfalt jsem si pořád docela věřil. Křeče mě sice braly už po prvním z mých třech úseků, ale nakonec jsem to přežil a za výkony jsem se stydět nemusel. A co víc, docela jasně jsme vyhráli, stanovili nový traťový rekord a hlavně si užili super akci!

Potom bylo soustředění OK 99 na Vysočině, ale pro mě spíš dovolená, než drsný trénink. I další soustředění v Českém ráji bylo super, tentokrát i ty výkony nebyly tak tragický.

No a potom přišly dvě zásadní společenské akce. Nejdřív MOF soustředění v Dachovech. To už je kultovní akce, která opět nezklamala. Letos jsme navíc s nejtvrdším jádrem vydrželi pít až do nedělní cesty domů.

A potom Panchyho rozlučka se svobodou! V pátek návštěva pivovaru v Potštejně. V sobotu smrtelná cesta na Botas, a potom ještě smrtelnější Botas, kde jsem mimochodem totálně zazdil pivní štafety (2x). V neděli už jsem cestou domů vydržel pít jen já (a byla to chyba).

Následoval parádní výběh na východ slunce na Sněžku, tohle musíme dělat častěji!

No a potom už jsem vyrazil na OO cup do Slovinska (a Itálie a Rakouska). Relax super, ale o tom, co jsem dělal na závodech, se mi moc psát nechce. Dvě z pěti etap jsem disknul, další dvě totálně! zazdil a jen jednu jsem šel tak, že jsem se úplně nestyděl.

Půl roku bez běhání, sezení v kanceláři a lehce bohémský styl života si vybraly svoji daň. Na konci července váha ukazovala 71kg (loni na družstvech jsem měl 58), cítil jsem se fakt jako troska a už mi to vážně začalo vadit. Nečekal jsem, že bych někdy řešil kilogramy, ale stalo se. Takže jsem do práce začal jezdit na kole a po práci taky. To už jsem ale nikdy nezapomněl na “jedničku” v bufetu U Vlka, což trochu snižovalo efektivitu.

No a to tak nějak stačilo. V práci jsem si na měsíc zkrátil úvazek na poloviční a vyrazil na sever Švédska. Tady mám cíle jasný: odpočinout si od všeho, shodit váhu na normál, potrénovat, zachytat si ryby, nepít, pomazlit se s kočkou a hlavně si pořádně srovnat ten bordel v hlavě.

Zatím se to daří. Teda aspoň nepiju, kočku jsem pohladil, běhám dvakrát denně, a k tomu posiluju. Na váhu jsem zatím neměl odvahu a na ryby čas, ale všechno bude!

Na podzim mám jako vrchol jen dva závody. MČR štafet a MČR družstev. Pojedu i na další štafety. Individuální závody si ještě rozmyslím, ale rozhodně tam nepojedu proto, aby dopadly tak, jako ty v jarní části sezóny.

V pátek jsem po dvou měsících zkusil závod - mistrovství severního Švédska ve sprintu. Nečekal jsem absolutně nic, ale nakonec mi to aspoň první půlku běželo celkem slušně. Bohužel jsem sprintovou mapu už dlouho neviděl, takže chybek bylo dost a hlavně jsem to vyšperkoval jednou brutální.

Moji reality show můžete sledovat na Instagramu, na to ještě línej nejsem :-)

Jarní trápení a Velikonoční naděje

Moc jsem tréninku nedal, to uznávám. Ale to už jsem v minulosti párkrát zažil, a potom to stejně nějak šlo. Takže tak nějak jsem si představoval i letošní Jarní pohár. V pátek jsem roznesl nočák a vrátil se do práce, odkud jsem se vrátil o půlnoci. Ráno jsem čekal první úsek štafet, jako první důležitý závod, kde sice něco ztratím, ale bude to v kontaktu. No a nestalo se. Na mapový start to ještě bylo v pořádku, ale už od jedničky jsem tušil, že to dobrý nebude.

Postupně jsem se propadal a nebyl jsem schopný akceptovat tempo dalších borců. Naštěstí jsem šel bez chyb, takže ještě na průběhu to bylo docela v pohodě. Ale potom se to zlomilo úplně. Na posledních dvou kilometrech jsem dostal čtyři minuty na běhu a předával jsem na pěkném 31.místě. Štafetu jsem zabil a jen díky skvělým výkonům kluků jsme doběhli na 4. místě. Ale asi nikdy jsem v závodě netrpěl tolik, jako tady. Ne, před závodem jsem nechlastal, ale za poslední měsíc jsem toho moc nenaspal a asi se to nasčítalo. A ano, v sobotu večer jsem chlastal a nedělní roznášení bylo fakt za trest, ale přežil jsem.
Potom jsem se už jen moc těšil na Velikonoční soustředění. Ve čtvrtek jsem dostal volno, vyspal se, nakoupil sudy a těšil se ještě víc. Tradiční akce, tradičně velká účast (120 lidí), tradiční tréninková nálož, tradiční složení pokoje (já, Karim, Mülleros a Šába), tradičně jsme si srazili postele na jedno velký letiště a swingers párty mohla začít.
Sudá-lichá se Zelím byl jen začátek. Oba jsme udělali nějakou tu chybku, ale byl to jen takový klasický první trénink v hodně volném tempu. Odpoledne jsem chtěl jít taky úplně volně, ale hlavně čistě, což se dost silně nepovedlo. Výmluvy hledat nebudu, asi jsem retardovanej. Švédky, který šly pěšky, jsem předbíhal čtyřikrát (a na tempu jsem si v těch chvílích samozřejmě dal záležet).
V sobotu dopoledne přišel skoro vrchol soustřeďka. Mistrovství OK 99 na klasice, které jsem loni vyhrál. Jenže letos přijel i Ňuf s Juniorem, a k tomu několik elitních Švédů, takže šance na obhajobu se výrazně zmenšily. Tím spíš, že ve srovnání s loňskem, jsem přes zimu prakticky nic nedělal. Nicméně jsem tomu chtěl dát všechno, a to se mi vymstilo hned na jedničku. Do mapy jsem moc nekoukal a takhle šílenou chybu jsem neudělal už hodně dlouho. Tam jsem to chtěl zabalit, ale říkal jsem si, že doběhnout to nějak musím. Kolem pětky se mi vrátila chuť závodit, a potom už jsem se zase snažil. Nebyla to žádná životní forma, chyby taky byly, ale měl jsem z toho vážně radost, protože do cíle jsem sprintoval, nedošlo mi a hlavně jsem zase našel takový ten závodní pocit.
Vrchol soustředění přišel odpoledne, kdy jsem pořádal další kolo Hradecké pivní ligy.

Roznašeči se našli, organizátoři na místě taky (díky, dorostenci!). Našli se i fanoušci z HK a Pardubic, kterých bylo fakt dost. A hlavně se našlo osm závodících štafet, z toho i dvě dámský! KTN team se od začátku držel na čele, které jsme si hlídali celý závod. Zásadní zádrhel přišel až na posledním pivu na průběhu, kde si s ním Karim nepotykal, takže jsme si vykoledovali slušnou ztrátu, a k tomu dvě minuty penalizaci. Ale stejně si myslím, že mu do piva kluci z MOF přimíchali vodku, jinak by se to nestalo. I tak na svém posledním běžeckém úseku předvedl heroický výkon, takže jsem na poslední úsek vybíhal kousek za Panchym. Chyby byly velký, ale forma skoro životní, takže jsem doběhl pro první místo (bez penalizace a bez toho, že Panchy věděl, jaký má náskok). Nevadí, potenciál tam očividně je!
V sobotu jsme měli závod na middlu, ale stala se smutná věc. Cestou na jedničku jsem si vyhodil kotník, takže jsem šel zpátky na start, odstartoval zbytek lidí a myslel si, že pro mě soustředění skončilo. Odpoledne jsem si jen pěšky obešel jeden okruh.
Večerní/noční/ranní fáze byla ale tak výživná, že mě docela vyléčila.
V pondělí jsem tedy (po opravení záchodu (díky, Mülleros) a vytření sprchy) mohl vyrazit na tradiční štafety. Vyfasoval jsem do štafety jednu malou holčičku a jednoho velkýho Šabyho. Bohužel jsem ale taky vyfasoval tři úseky. Hned ten první byl nejzajímavější. Startovali jsme hromadně a SI krabička byla jen jedna. S pokynem, že máme dát přednost těm pár holkám, co s námi šly, to dopadlo podle očekávání. Alda vystartoval první, Juniorovi někdo zlomil čip a já jsem startoval jako asi pátý od konce. Tudíž to byla fakt brutální kuřba, kde jsem místy průměr mačkal hluboko pod 3´/km. Důležitý ale je, že to šlo nad očekávání dobře. Finišoval jsem třetí za Ňufem a jedním Švédo/Litevcem, který měl v lese očividně trochu jiný tempo, než zbytek lidí. Tím jsem si svůj plán splnil a další dva úseky byly mnohem klidnější. Pořád jsem se dost snažil, ale stačilo to jen na druhý místo (s tím, že přede mnou startující Zuzka si udělala něco s kotníkem).

No a tím soustředění skončilo a my jsme mohli vyrazit na dlouhou cestu domů. Celá akce předčila moje očekávání. Po dlouhý době jsem to bral jen jako dovolenou a odreagování, ale nakonec jsem zjistil, že asi pořád dokážu závodit a asi to ještě zkusím. Po dnešním výklusu to vypadá, že kotník přežil, takže možná začnu i trénovat. A hlavně, byla to další super společenská akce a už se moc těším na další takovou!

Změna je život....

Už pár let jsem měl pocit, že nedělám nic, co by mělo smysl. Moc příjemný to není - chybí motivace, chuť něco dělat atd. Jasně, běhání je fajn, ale je to prostě zábava. Škola pro mě už dlouho fajn není a zábava už vůbec ne. Tak nějak smysl má moje práce pro oddíl. To k něčemu je, ale já z toho prakticky nic nemám, a že by to někdo nějak moc oceňoval, to se taky říct nedá.

No a protože už nejsem nejmladší, začal jsem si hledat práci. Variant bylo několik, ale žádná mě nijak moc nelákala. Až jsem se souhrou náhod dostal k jedný, která mě lákala dost. Bráchův spolužák ze základky rozjel podnikání, začalo se mu dařit, a teď někoho hledal jako náhradu za jinýho kolegu. S bráchou se vraceli z nějaký povedený akce k nám domů, kde padla láhev vodky, my jsme si plácli, a tak jsem se dostal do Matiky pro spolužáky :-)

O projektu se můžete něco dozvědět třeba tady. Je to prostě tak, že píšeme učebnice matematiky trochu jiným způsobem. Asi to většina lidí ze školy zná. Učebnice matematiky jsou prakticky sbírky příkladů, které už tak třicet let neprošly žádnou inovací. Když člověku ujede vlak, nebo chybí, učebnice mu nijak nepomůže. Jasně, učebnice má být hlavně pomůcka pro učitele. Ale upřímně řečeno (a říkal jsem to vždycky), většina učitelů podle mě učit neumí. To, že je někdo šikovný na matematiku, nebo ho baví zeměpis, ještě neznamená, že to umí někoho naučit. To ani nemluvím o případech, který jdou na peďák proto, že prostě nevědí kam mají jít. Myslím, že jste všichni za svá studia zažili podobné lidi….

Takže zpátky - když mi ujede vlak, nebo je někdo na matematiku tak blbej jako já, tak mu nezbývá, než si najít doučování, nebo spoléhat na to, že za něj písemky napíšou spolužáci (díky, Chmelis!).

Kluky tedy napadlo, že napíšou učebnici tak, aby se podle ní lidi mohli učit. A to taky udělali. Napsali knížku, sehnali peníze, vytiskli ji, sehnali kanceláře, učebnice vyprodali. No a teď nás najednou v kancelářích sedí devět a další lidi pracujou jako brigádníci. Čekáme na dotisk prvního dílu, pracujeme na zbývajících třech dílech, připravujeme překlady do angličtiny, slovenštiny, němčiny….No a taky se chystáme na učebnice fyziky a chemie.

Jak jsem psal, na tyhle tři předměty jsem byl vždycky hvězda a celých osm let na gymplu jsem čekal, až z jednoho z nich propadnu. Já tedy učebnice nepíšu :-) Starám se o jejich prodej. Přijímám a vyřizuju objednávky, odpovídám na dotazy, navrhuji nový eshop, hledám nejlevnější dopravu, obálky, tiskárny, připravuju výstupy a plány do budoucna, chodím po schůzkách. Není nás ale moc, takže to máme všichni hodně pestrý a snažíme se, aby všechno dohromady fungovalo.

Musím říct, že zatím mě to opravdu baví. Nápad to byl skvělej a očividně funguje. V našem kolektivu jsem nejstarší, takže máme super partu a do práce se těším. Sám jsem moc zvědavý na to, jak dokážeme reagovat na hodně rychlý růst, který znamená spoustu výzev a změn. Ale zároveň taky znamená radost z práce a pozitivní náladu mezi lidmi.

Pracuju na plný úvazek a zatím jsem úplně hotovej, takže trénování je na druhý koleji, ale časem si doufám zvyknu a půjde to kombinovat dobře.

Jediná věc, která mě hrozně negativně překvapila, jsou reakce učitelů. Pravda, tak nějak jsme řekli, že studenty matematiku naučíme líp než oni. Z tohohle pohledu negativní reakce chápu. Zajímavý ale je, že spousta ředitelů a učitelů, kteří jsou “kapacity”, nás podporují, zatímco ty mladí jsou většinou už tak nějak z principu proti a jdou proti nám dost tvrdě. “Studenti přece nemůžou napsat učebnici, to je naše práce”.

Důležitý je, že reakce studentů a rodičů jsou výborný, takže budeme čekat, jestli to dojde i učitelům, nebo ješitnost zvítězí :-)

Jakub Kamenický / vedoucí online prodeje

j.kamenicky@ucebnicematiky.cz / +420 603 528 484

matika pro spolužáky

Československé armády 449500 03 Hradec Králové

www.ucebnicematiky.cz

http://video.aktualne.cz/dvtv/matematiku-vam-vysvetlime-lepe-nez-ucitele-rika-student-a-sp/r~06547a54d00611e59e52002590604f2e/http://video.aktualne.cz/dvtv/matematiku-vam-vysvetlime-lepe-nez-ucitele-rika-student-a-sp/r~06547a54d00611e59e52002590604f2e/

http://ucebnicematiky.cz/download/clanek_mf_dnes_ucebnice.pdf

Recenze bot

Asi každý má nějakou úchylku. Auta, motorky, telefony, počítače, erotický pomůcky....I já mám jednu takovou, a to relativně nevinnou. Mám moc rád boty na běhání. Mám jich celkem dost a chystám se tuhle sbírku rozšiřovat. Ve většině případů si před koupí přečtu dost recenzí, ale občas se naskytne nabídka, která se neodmítá. Znáte to, občas prostě odolat nejde a často to končí zklamáním. Abych tyhle chyby neopakoval, napíšu si takový malý souhrn, který třeba ocení i ostatní ;-) A vezmu to pěkně po značkách.....

Inov-8 X-talon 212
Tohle znají asi všichni. Téměř dokonalá bota. Podrážka má perfektní záběr, neusazuje se v ní bordel a chyby by se hledaly těžko. Mně osobně sedne velmi dobře a potvrdilo to už několik oběhaných párů. Nevýhoda je v tom, že je bota hodně pohodlná a dá se využít prakticky všude. Orienťáci v ní tedy obrousí úplně všechno, a to včetně asfaltu, takže vzorek jde rychle do háje. Moje rada tedy zní - kupujte, ale používejte ji jen na to, na co je určená. Lesní cesty, krosy, občas závod v OB, když jsou zakázaný hřeby. A zalepte si špičku, ta toho moc nevydrží ;-)

Inov-8 Oroc 280
Tohle znají asi taky skoro všichni. Logika je většinou jednoduchá - Talony jsou super, a tohle má i hřeby! Taky jsem tak postupoval. Bohužel to pro mě bylo jedno velký zklamání. Boty jsou jako bačkory, takže v traverzech moc nepodrží. Podrážka je sice mnohem pevnější než u Talonů. což se v lese hodí, ale zároveň mám z bot pocit, že se v nich nedá běhat moc rychle. Hřeby jsou hodně zapuštěné, takže to velkou výhodu nedává. Pro mě tyhle boty získaly docela rychle jasné využití - vytrvalosti na sněhu a ledu (proto jsem si taky jeden další pár vzal od Müllerose, kerý je chtěl vyhodit). Na závod už bych si je nevzal.

Inov-8 Trailroc 245
To už má taky skoro každej. Hodně univerzální bota, která podrží na lesních cestách, v horách a zároveň zvládne i přeběh po silnici nebo v terénu. Pořídil jsem si je právě na to, abych nemusel řešit, kde budu běhat a jak dlouho budu běhat. Tenhle účel Trailrocy plní velmi dobře. Není problém v nich tři hodiny běhat po horách, ale zároveň si je klidně vezmu na výklus za barákem po lesních cestách. Pro mě osobně mají jen dva problémy. Na závod bych si je nikdy nevzal, na můj vkus jsou moc pomalý a nemám pocit, že bych to v nich dokázal pořádně nakopnout. Nicméně, na to dělaný nejsou (Jsem zvědavý na nástupce Terraclaw). Ten druhý problém je životnost. Kupoval jsem si je s tím, že vypadají odolně. Ale po roce používání mají dost problémů, a to moje boty většinou nemají. Takže opět, lepit špičky....

Inov-8 F-lite 240
Mezi vzorkama u Kazboše za 1500, no neber to. No vzal jsem. A pocity jsou pořád zvláštní. Bota není podle čísel nijak extra lehká, ale pocitově je to super. Je to parádně pohodlný, na noze skoro nic necítíte a běhá se v nich tak nějak přirozeně. Přes patu by to asi dost bolelo. Mám v nich jedno vítězství  na krosu, kterého si docela vážím, ale teď je to rok a už bych volil jinak. Podrážka není nic extra. Podrží na asfaltu, kostkách i na lesní cestě, ale jen do té chvíle, než začne pršet. Potom je to prostě špatný. Boty sympaticky nutí k pěknému běžeckému stylu, ale tak nějak jim chybí ten závodní pocit.....

VJ Sport Bold
Naprosto dokonalý boty pro OB! Jsou dost tvrdý, takže to není na procházky nebo na výklus, ale v terénu budou těžko hledat konkurenci. Hřeby vystupují z podrážky poměrně dost, takže dokonale plní svůj účel. V žádných jiných botách jsem neměl takovou jistotu. Poslední modely jsou i hodně lehký, takže o rychlost bych se neobával. Do toho posledního přidali i hřeb doprostřed podrážky, což jsem považoval za blbost, ale nakonec je to super. Velkou výhodou je životnost, protože mi každý pár vydrží minimálně na dvě sezóny. Mají jen jednu, ale docela velkou chybu. Jazyk boty nestojí za nic. Po několika použitích se roztrhne a máte práci na doma.

VJ Irock
Taková moje srdeční záležitost. Dostal jsem je skoro zadarmo a hned po prvním obutí mi sedly dokonale. Tenhle pocit se sice po 20km na finiši Jukoly maličko změnil, ale vztah k botám ne. Podrážka je okopírovaná od Inov-8, ale je o něco tvrdší, takže se nebojím dopadnout na kámen. Celkově je tahle bota něco jako Boldy bez hřebů, takže dokonale stabilní v terénu s tou výhodou, že vás nemusí děsit obíhačky po asfaltu. Pro mě bohužel tak trochu skončily na pivních štafetách, kde jsem si v nich o hřebík propíchnul chodidlo a následně omdlel bolestí na pohotovosti.....

VJ Supra Spike
Víťovi Bravenému byly malý, tak jsem je vzal. I tyhle mám moc rád. Mají všechny výhody značky VJ sport, které jsou navíc obohaceny o výrazně lepší záběr. S tím je ale samozřejmě spojena i jedna velká nevýhoda. Když vyběhnete na asfalt, je to fakt za trest. Určení bot je tedy jasné - krátké závody, kde je potřeba maximální akcelerace. Pravda,
nepoužiju je moc často, ale když se to párkrát za rok stane, je to radost :)

Adidas Adizero Boston Boost
Švédský výprodeje byly neodolatelný, takže jsem neodolal. Stála za tím zvědavost, jaká je vlastně ta pěna boost a taky touha běhat 1/2 maratony. Ta první touha zcela naplnila moje očekávání! Boty jsou skvělý. Pohodlný, ale zároveň rychlý. Rychlost 3:20/km není žádný problém, ale pro vyšší tempo bych sáhl jinam. Podrážka Continental drží skvěle na všem, i když je to mokrý, takže asi jen těžko budu hledat nějaký chyby. Ta jediná je, že je bota dost úzká ve špičce, takže kdyby měl o ni někdo zájem, měl by si ji nejdřív vyzkoušet....

Adidas Adizero Takumi Sen
Další příběh. Tak jsem brouzdal netem a našel boty za 1800Kč, i když normálně stojí přes čtyři tisíce. A tak jsem to zkusil. První pocit byl hodně těsný. Ani milimetr místa navíc, takže nic moc pohodlnýho, jenže na to tyhle boty dělaný nejsou. Už při  prvním běhání v nich jsem měl pocit, že dokážu něco víc, než na co mám. A další pokusy tenhle pocit jenom potvrdily. Díky super podrážce drží na všem a prostě nutí k tomu, aby se v nich běhalo rychle. To asi jen dosvědčuje fakt, že právě v těchto botách běhají atleti, kteří ovládají světové 1/2 maratony a další silniční závody. Adidas teď do přední části přidal pěnu boost, ale na škodu to asi nebude. Moc doporučuji na všechny závody, ale šetřete si je. Podrážka je skvělá, nicméně asi nevydrží dlouho......

Adidas RLH Cross
Pořídil jsem si je s tím, že budu běhat krosy. Už je to dlouho a tahle vize se úplně nenaplnila. I tak ale našly své opodstatnění. Kromě dotazů, proč je jedna bota černá a druhá bílá, jsem si je fakt oblíbil. Nejdřív jsem v nich běhal sprinty (samozřejmě bez hřebů), protože jsou lehoučký. Nicméně nutno dodat, že když je mokro, tak jsou k ničemu, protože podrážka není nic extra. I tak je ale párkrát za rok vytáhnu (MČR družstev, kontrolních 1500m). A v těch pár případech plní svoji roli dokonale!

Asics Gel Fuji Attack
Jeden z těch případů, kdy se necháte ovlivnit cenou. Tahle bota ale byl velký krok vedle. Jsou těžký jako prase a podrážka nedrží na ničem. Věřím, že když je někdo hobík a chodí běhat dvakrát týdně, tak možná bude spokojen. Pro mě je to bota na zakončení sezóny a podobný povedený akce.....

Nike Lunarswift 3
Výprodeje v Norsku....Nečekal jsem, že bych v tom běhal intervaly, ale ani na klusání se nehodí. Jsou těžký, nepoddajný a asi ani nevím, co bych napsal pozitivního Vlastně jo, na chození do hospody jsou super a už drží několik let ;-)

Merrell Bare Access 4
Tohle je pro mě největší překvapení, Vyhrál jsem je na Jesenickém 1/2 maratonu a myslel jsem si, že budou dobrý akorát tak na nákup. To ale byla velká chyba. Jsou lehký jako pírko a vyznávají styl "barefoot", což sice jako označení moc rád nemám, ale jako styl se mi to líbí. A tyhle boty jsou naprosto skvělý. Mám v nich pocit, jako bych na noze nic neměl a zároveň se nebojím, že bych si ukopl palec o kámen. Velkou výhodou je i cena, protože v Intersportu je koupíte za částku pod dva tisíce, což není špatný. Mají ale i nevýhodu. Pocit z běhání v nich je super, ale musíte umět běhat "hezky", jinak to bude utrpení. A vzorek není nijak agresivní, takže do bláta/sněhu bych je nedoporučoval.

Saucony Grid Fastwitch
Srdeční záležitost. Koupil jsem je na triatlonových závodech za 1400Kč. Sleva byla velká, ale radost z nich ještě větší. Hodně tréninků na silnici i na dráze, a k tomu můj první 1/2 maraton. Teď už bych asi volil jinak, ale svoji práci splnily naprosto dokonale (1:16). Abych jen nechválil, tak teď už je používám jen chození a mají svoje chyby. Díry v podrážce jsou záruka toho, že budete mít mokro při prvním kontaktu s vlhkým povrchem. Ale na chození dělaný nebyly.....

"Salomon S-lab Sense Ultra"
Panchy si je koupil z Číny, ale nebyla mu velikost. No, není to žádná velká hitparáda, závod bych v tom asi nešel. Nicméně na výklus si je klidně vezmu a na chození po shromaždišti jsou naprosto ideální.

Kontrolních 1500m, VT Rakousko, sprintový model

Trénink mi bohužel moc nejde. V týdnu se dost učím a píšu. Neříkám, že čas na běhání bych si nenašel, to jsou jenom kecy, ale chuť trochu chybí. Víkendy jsem podle možností trávil na běžkách, ale podmínky taky nejsou nijak super.

Minulý týden jsem si (stejně jako loni touhle dobou) dal test na dráze na 1500m. Byl jsem fakt zvědavý, protože loni jsem trénoval dobře a na dráhu chodil pravidelně. Letos je to spíš pravý opak. Ale výsledek tak trochu potvrdil to, co jsem si myslel. Rychlost v sobě prostě buď mám, nebo ne. Na těch pár minut to stačí. Loni jsem to šel 4:05, letos 4:07, takže to je prakticky nastejno. Ale bolelo to a je jasný, že trojka bude bolet ještě o hodně víc, takže musím začít makat pořádně.

Minulý týden jsem byl na čtyři dny v Rakousku a udělal jsem si z toho takové malé, pohodové soustředění. Třikrát na běžkách, jednou běžecké intervaly na asfaltu a jednou klasiku na sjezdovkách. Kdyby se někdo chystal do oblasti Filzmoos/Ramsau a chtěl se skvěle projet na běžkách, tak moc doporučuju oblast Papageno. Krásný prostředí, skvěle upravený tratě a slušná nadmořská výška v kombinaci s kopci, z toho udělají hodně poctivý trénink. Zaplatíte něco za lanovku nahoru, ale myslím, že se to vyplatí. Do Rakouska se jezdí na sjezdovky, levičáci na snowboard, ale běžky mají podobný výhody. Míň lidí, lepší úprava tratí, hezčí prostředí......Konečně jsem zase začal mít pocit, že běžkovat docela umím, což už jsem asi dva roky nezažil, ale bohužel to podle sněhových podmínek vypadá, že si toho pocitu moc neužiju.

A jsem zase doma a Jarní pohár (hlavně ČP štafet) klepe na dveře. Takže aspoň jednou týdně to bude chtít terén a ideálně i nějakou mapu, což bude hodně zajímavý :-)

Jo a před pár lety jsem si udělal takový modelový middle, který sklidil docela úspěch (dovádí na něm PHK, SHK a naposledy i repre). Teď jsem si místo toho udělal sprint, který není tak dlouhý a mám ho hned za barákem, takže tam budu moct chodit hodně pravidelně. Tento týden bude premiéra a chtěl bych to chodit minimálně jednou za 14 dní. Kdyby někoho zajímaly časy, tak napište ;-)

Soustředění na Turnovské chatě

Minulý čtvrtek jsme měli oddílovou výroční schůzi. Probrali jsme výsledky, radosti i starosti, a potom jsme s několika kamarády schůzi protáhli až do pozdních hodin.

V pátek jsme se skupinou dospělých a blízkými přáteli vyrazili na první soustředění letošního roku. Konečně! Už od srpna jsme žádné neměli a já mám tyhle akce moc rád. Nikdo to moc nehrotí a nevnucuje nám nějaká přelomová moudra. Přes den makáme a večer v klidu posedíme a upevníme týmového ducha.

Letos jsme po pár letech opět vyrazili na Turnovskou chatu, pod rozhlednu Štěpánka. Tentokrát už byl dokonce i sníh, takže jsme už v pátek otestovali tratě, a potom si vyříkali některé organizační věci a plán na příští rok.

Sobotu jsme strávili na tratích v okolí. Stačí vyjít z chaty a nandat lyže. Dopoledne delší trénink bruslením a odpoledne jsem si dal intervaly klasikou do kopce. Tratě nejsou moc známé, takže je tam celkem prázdno, ale určitě doporučuju!

Večer byl opět hodně klidný, snažíme se dodržovat nová skupinová pravidla :-)  Panáky se letos nekonaly vůbec, ale obsluha za nás všechno dohnala. Bohužel se mi vybil telefon, takže jsem tenhle zážitek nemohl natočit. Bohužel taky došlo všechno jídlo na chatě, takže jsme museli vykoupit i veškerou zásobu chipsů.

V neděli jsme vyrazili na výlet na Jizerku. Tohle místo se okoukat nedá, i když vypadalo o dost jinak, než před třemi týdny. Tam jsme dali oběd a vyrazili domů. Tuhle cestu si ještě chvíli budu pamatovat, protože mi totálně došlo a nakonec mi ujeli všichni. První lyžování je pro mě vždycky trápení a asi se z toho ještě chvíli budu sbírat.

Soustředění rozhodně nezklamalo. Potrénoval jsem, popovídal si s kamarády. Je vždycky fajn, když člověk trénuje s někým, a potom si o tom může i pokecat. Co mě trochu překvapilo je fakt, že se jednalo o první soustředění po hodně dlouhé době, kde jsem nepil. Čekal jsem tedy, že budu mít víc energie, ale bohužel opak byl pravdou. Třeba aspoň efekt bude větší :-)

Zítra zpátky na asfalt, snad budu mít lepší pocity z výkonů....

Můj odkaz lidstvu + novoroční Mísečky

Každý po sobě chce něco zanechat. Rodinu, barák, firmu….podle mě moc mainstreamový. Jdu na to tedy jinak -  nechám po sobě X neúspěšně uspořádaných akcí.

Zimní azimuty

Super aktivita Vaska. Myšlenka je taková, že se několikrát za zimu potkáme na tréninku, který bude zaměřen na azimuty a vnímání vrstevnic. Loni to bylo moc pěkný. Vask to celý pošéfoval sám a bral jsem to jako samozřejmost, jak už to asi bývá.

Letos už dostal rozum a část tohohle seriálu směřoval pořadatelsky jinam. A protože jsem to využíval, vzal jsem si jeden trénink na sebe (idiot!). Upravování mapy mě stálo hrozně moc času, potom přišla revize terénu, potom startovky atd., což je sice klasika, ale i to něco zabere. Roznos mě stál nejen další čas a kilometry, ale snad i dvě největší chyby za celý rok. A mimochodem taky zjištění, že přibyla jedna mega oplocenka. Naštěstí mi s půlkou pomohla ségra.

No nic, den D. Příprava, jak se dočtete níže, nebyla ideální, nicméně všechno nějak proběhlo. Někdo se ztratil, nikdo nenadával (i když bylo špatně měřítko, chyběl jeden strom, a dvě kontroly kvůli oplocence taky). Já jsem, i přes pocit hodně špatně odvedené práce, přežil.

Indoor HPL

HPL je už pevně zažitý termín pro Hradeckou pivní ligu. Párkrát do roka se sejdeme, dáme pivní štafety, a potom to zapijeme někde v hospodě.

Bydlím doma prakticky sám, zahradu máme velkou, tak proč to nevyužít? Fajn, odhlasoval se termín, zmapoval jsem zahradu i široké okolí, roznesl kontroly a připravil kelímky.

Blbý bylo jen to, že termín HPL vyšel jen den před výše zmiňovanými Zimními azimuty. Kdyby můj mladý, nezkušený bratr nevrhnul, mohli jsme i vyhrát. To se bohužel nestalo. Ale afterparty byla taky. (Asi nemusím nijak popisovat to, jak jsem druhý den vypadal a v jakém stavu jsem Zimní azimuty organizoval…..)

Nicméně i tohle nějak proběhlo a sanitka tentokrát přijet nemusela.

APK

No a to nejlepší nakonec. Loni na podzim jsem byl osloven, jestli bych nechtěl udělat areál pevných kontrol, jako už mají všechny další oddíly. Proč ne? Zapícháme pár kolíků, objednáme info tabuli a bude hotovo. Hm, tak přesně takhle to neprobíhalo.

Přidal se ke mně Šába a Tom Vítek. Kontroly pro veřejnost namalujeme na stromy, a k tomu přidáme kontroly jen pro orienťáky, které osadíme reflexama a zapícháme do země. Super, to taky půjde. 22 kontrol pro veřejnost, 50 jen pro nás.

Potom ale přišly na řadu povolení od města a lesů (pro jistotu státních i městských). Do toho se nikomu moc nechtělo, takže jsme to tak nějak nechali plavat. Školy bylo dost a dalších starostí taky.

Přišel podzim a s ním taky nutnost dotáhnout tenhle projekt do konce (do konce roku je potřeba vyčerpat dotace). Tím se obnovily jednání o povolení, shánění materiálu atd. Mimo jiné jsme taky zjistili, že už jsme na to jen já a Šaby, Tom Vítek se vydal věnovat novému oddílovému webu.

No a už jsme zase v prosinci. Předcházelo tomu projednávání smluv s lesy. Zde jsme zaměstnali sami sebe, městské lesy, jejich právníka, našeho právníka, našeho předsedu a další. Nakoupili jsme materiál, zaúkolovali další lidi při úpravách návrhu informační tabule, a mohli jsme se dát do práce.

Ve stejný den, kdy proběhly výše zmíněné Zimní azimuty (a ano, ten den, kdy jsem byl v tak oslnivé formě), jsme vyrazili malovat kontroly na stromy. Vzali jsme čelovky, brousili stromy a malovali.

A to vše jen proto, abychom potom došli na první kontrolu vyzvednout víčka od plechovek a zjistili, že před čtyřmi hodinami namalovaná kontrola vypadá takhle.

V neděli jsme si se Šábou dali sprint, oběd, další sprint (o výsledcích škoda mluvit), stavili se v dokonalým pivovaru (kam se ještě rozhodně, každý z jiných důvodů, vrátíme!), pokecali o tom, jak to uděláme dál a šli spát.

No a v pondělí jsme malovali druhou polovinu našich slavných kontrol. Na tu první část jsme se už raději nedívali. Potom následovala vánoční besídka OK99, vystřízlivění, třídní sraz, vystřízlivění a Vánoce.

Záměrně jsem APK neřešil, protože už jsem to fakt nechtěl ani vidět. V sobotu 26. ale přišel čas. První část kontrol jsem s kartáčem a pilníkem proběhal dopoledne. 11 ze 13 kontrol bylo špatně úplně, takže jsem je obrousil a další tři hodiny byly v háji. A k tomu, jako bonus, jsme jednu kontrolu namalovali na úplně špatný místo. No nic - oběd a návštěva další babičky (samozřejmě jsem v této nudné chvilce nechal nabíjet světlo). A když jsme se vrátili, tak jsem vyndal světlo z nabíječky a vyrazil na další broušení stromů. Statistika tentokrát lepší. Šest z devíti stromů ok! Zavolal jsem tuto radostnou novinu Šábovi a v pěkných 21:00 jsem dorazil domů.

V neděli jsme se sešli v 8:30 u nás, nabrali barvy, štětce, pilníky, kartáče, jídlo, pivo a vyrazili do lesa, kde jsme všechny kontroly šťastně předělali.

Konec? Ani náhodou :-) Po návratu z Míseček jsem se vrátil do lesa. Už jsem tam strávil další tři pěkné večery a spousta pěkných dní nás ještě čeká, ale v tomhle počasí je to vyloženě radost…. Čeká nás usazení informační tabule, tisk map, prodej map, info na web, prezentace areálu, reflexy na kolíky a zapíchání těch 50 kolíků. A po tom všem….asi zjistíme, že se ty namalovaný kontroly opět rozmazaly a zase budeme brousit a malovat.

Taky si udělejte APK, je to pohoda a zábava! :-P

Tohle všechno sem nepíšu proto, aby mě někdo litoval, ale proto, abych si to za rok přečetl a připomněl si, jakej naivní debil jsem byl. Nebo proto, abych zjistil, že jsem se vůbec nezměnil…

Mísečky

28.12. jsem položil pilník, štětec, zavřel barvy a konečně vyrazil za kamarády na Mísečky. Vrátil jsem se sem po třech letech a rozhodně jsem nelitoval. Partu neskutečně aktivních lidí okolo Adama Braveného (klobouk dolů, stojí za kouknutí) doplnila i celá řada orienťáků z HK, Brna a Prahy, takže nás nakonec bylo skoro 40.

Upřímně řečeno, takhle dobře jsem se už pár měsíců nebavil. Retro závod na lyžích, degustace nápojů, pivní štafety, promítání Adamových filmů, a k tomu slušná kilometráž naběhaná po Krkonoších i Jizerkách. 

Nenudil jsem se ani chvilku a přijel totálně vyřízený. 

Samozřejmě jsme řádně oslavili i Silvestra. Baptiste, který se s Topčou přijel podívat, docela čuměl, když viděl, jak 37 lidí exuje ledově vychlazený Braníky a dávají si krosy po celém okolí :) Já jsem běžel s Míšou Omovou a čas jsme měli jasně nejlepší. Kvůli malé technické chybě jsme bohužel byli disk. Nicméně, ještě nikdy jsem neviděl tolik lidí zvracet najednou!

Celý týden jsem si moc užil a děkuji Ádovi i celý partě, za rok snad znovu!

PS: Poprvé v životě jsem si dal novoroční předsevzetí, ale to si nechám pro sebe :)